Historie Domova

Vytisknout

Stručná historie Domova Maxov od roku 1963

První zmínky o obci jsou z roku 1680. Tehdy se zde z podnětu hraběte Albrechta Maximiliana Desfours usídlili první osadníci. Obec si pojmenovali Maximiliansdorf po hraběti. Později bylo pojmenování obce zjednodušeno na Maxdorf a současný Maxov.

Počátky…
Domov Maxov (dříve Ústav sociální péče pro mládež s mentálním postižením v Horním Maxově) byl založen v roce 1963 Ústavem sociálního zabezpečení Národního výboru hl.m.Prahy. Zpočátku žilo v maxovském ústavu 8 dětí z Jedličkova ústavu v Praze a v Liberci. O tyto první obyvatele ústavu se staralo 8 členek Institutu Blahoslavené Panny Marie (IBMV). Všichni byli ubytováni ve vile (č.p.181). V suterénu byla kuchyň a prádelna.

Během roku 1964 byla provedena adaptace německé školy (č.p.82) a poté se nastěhovalo do jejich prostor 40 chlapců, kteří přišli do ústavu z Dětské psychiatrické léčebny v Opařanech a Ústavu sociální péče v Horní Poustevně.

Do ústavu nastoupily i další sestry institutu, které přišly z Jednotného zemědělského družstva na javornicku. Ve „školní“ budově byla vedle ubytovacích pokojů i velká jídelna, která zároveň sloužila jako prostor pro výchovné činnosti (nacvičování tělocvičných sestav, divadelních scének), zájmové činnosti (poslech hudby, televize) a pracovní terapii (práce pro Plastimat, Bižuterii).

Chlapci byli rozděleni do tří skupin podle tehdy platné klasifikace lidí s mentálním postižením. Služba sester byla zajištěna v třísměnném provozu. Prádelna a sklady byly přestěhovány do dřevěné budovy tzv.salaše (č.p.131).

Program dne tvořily tělocvičné aktivity, sebeobslužné činnosti a smyslové výchovy (smyslová, řečová, rozumová). Pro manuálně zručné obyvatele byly připraveny pracovní činnosti v rámci ústavu (prádelna, kuchyň, údržba), nebo pro Bižuterii (drátkování) a Plastimat.

Sestry se snažily vést chlapce k sebeobsluze, vytvoření základních hygienických návyků, pomoci a soucitu s ostatními.

Program byl často zpestřován výlety, zájezdy na hrady, zámky a jiná kulturní představení (cca 10 zájezdů za rok), 1 x 2 roky účastí na spartakiádě, sportovních hrách, 1x 2 roky kulturním a sportovním představením dovedností na Žofíně a na jiných kulturních vystoupeních.

Náboženský život obyvatel a zaměstnanců ústavu existoval od samého počátku. Řádové sestry měly kapli, společně se s chlapci modlili a navštěvovali bohoslužby (sobotní mše sv.v kapli nebo nedělní v maxovském kostele). Všichni chlapci byli se souhlasem rodičů a opatrovníků pokřtěni.

Pětkrát za rok byla pořádána návštěva pro rodiče za přítomnosti ředitele ústavu, ústavního lékaře a vrchní sestry.

Svátek Mikuláše a Štědrý den slavili chlapci se sestrami v jídelně ústavu.

Obyvatelé kteří dovršili 26 let museli odejít do jiných zařízení pro dospělé (Kytlice, Svojšice, Heřmanův Městec, Thomayerova nemocnice).

Období změn - od devadesátých let k přelomu tisíciletí
V roce 1990 využíval ústav „školní budovu“ (č.p.82), „bohnice“ (č.p.169) jako ubytovnu pro chlapce, „vilu“ (č.p.181) jako administrativní budovu, kuchyň a ubytovnu chlapců, „výbor“ (č.p.178) jako ubytovnu sester a salaš (č.p.131) jako prádelnu, sklady a byt ředitele ústavu. V ústavu žilo v této době 86 chlapců.

V ústavu pracovalo 38 zaměstnanců: ředitelka, vrchní sestra, staniční sestra, údržbář, hospodář, účetní, skladová účetní a 31 vychovatelek či sester.

V průběhu roku 1991 odešlo na Slovensko 32 sester, zůstaly zde 4 sestry. V ústavu začali pracovat civilní zaměstnanci, což se neobešlo bez problémů – velká fluktuace zaměstnanců, neodpovědnost zaměstnanců (často nenastoupil nikdo do služby) a z toho pramenící zhoršený psychický stav obyvatel.

Z důvodu dospívání obyvatel ústavu a díky novému pohledu na sociální služby po společenských změnách na konci 80.let byla v roce 1992 změněna zřizovací listina.

Rekonstrukce – budování nového „Domova“

  • Bývalá ubytovna zaměstnanců tzv. „výbor“ (č.p.178) byl od prosince 1991 rekonstruován. V prosinci 1993 se obyvatelé 5.domácnosti přestěhovali do nových prostor – vzniklo 6 pokojů, denní místnost, kuchyňka s jídelnou a byt pro rodinu.
  • V listopadu 1992 se započalo v „bohnicích“(č.p.169) s modernizací a přístavbou ke stávající budově. Na podzim 1995 se mohlo 14 obyvatel 4.domácnosti přestěhovat do zrekonstruovaných prostorů „bohnic“. Pro obyvatele vzniklo 6 pokojů, denní místnost, kuchyňka s jídelnou a byt pro asistenta. V přízemí budovy vznikly terapeutické dílny zaměřené na košíkářské, grafické a keramické činnosti.

Občanské sdružení Portus

V létě 1994 vzniklo z potřeby zaměstnanců a přátel ústavu občanské sdružení Portus, které si jako cíl do svých stanov zadalo pomoc lidem s mentálním postižením nebo jinak sociálně handicapovaným občanům. Občanské sdružení podporuje pracovní aktivity obyvatel, kulturní a sportovně rehabilitační činnosti (hipoterapie, bazén, doprava na aktivity, zvlhčovače vzduchu apod.) či nakupuje sociálně slabým obyvatelům osobní věci denní spotřeby.

Občanské sdružení zakoupilo pro své aktivity objekt (č.p.167). Kromě jiného zde byla obyvateli ústavu využívána tkalcovská dílna.

  • V červnu 1995 byla zahájena přestavba „salaše“(č.p.131). V podkroví vznikly samostatné pokoje pro 4 obyvatele 6.domácnosti, v přízemí kuchyň s jídelnou a denní místností a byt pro rodinu s možností úpravy pro koedukovanou domácnost.
  • V květnu 1997 se započalo s rekonstrukcí „fary“, která byla ukončena v dubnu 1998, kdy se také 14 obyvatel 3.domácnosti přestěhovalo do nových prostorů. Na „faře“ vzniklo 5 pokojů pro obyvatele, kuchyň s jídelnou, denní místnost a byt pro rodinu.
  • Od dubna 1999 začala rekonstrukce „školní budovy“. V dubnu 2001 se mohlo 10 obyvatel 1.domácnosti přestěhovat do vlastních prostorů. Pro obyvatele vzniklo 5 pokojů, kuchyňka s jídelnou a denní místností a přímo z domácnosti přístupná zahrada. V tomto období se přestěhovala do 3 místností zdravotnická služba, kuchyň. Ve „školní budově“ vznikla kaple, jídelna pro zaměstnance a obyvatele a nově rehabilitace s vířivými vanami a parním sprchovým koutem, masážní místností a malou tělocvičnou.
  • 26.dubna 2003 byla panem biskupem Josefem Kouklem slavnostně vysvěcena kaple Božského Srdce Páně umístěná ve „školní budově“.
  • Na podzim roku 2002 byla zbořena „vila“ (č.p.181) a na jejích základech vznikla nová větší, víceúčelová budova, která byla na konci roku 2003 zkolaudována. V dvou nových domácnostech žije dvacet obyvatel. V přízemí objektu se nachází kanceláře ředitele ústavu, správní a provozní služby, sociální služby a prádelna.
  • V objektu č.p178 (výbor) probíhala od roku v roce 2005 do roku 2006 rekonstrukce. Vytvořili jsme dvě bytové jednotky pro 2-4 obyvatele ústavu, kteří zde využívají služeb individuálního chráněného bydlení. V současné době žijí dva obyvatelé samostatným způsobem života ve svých bytech. Zbývající prostory budovy slouží jako ubytovna zaměstnanců, ubytování návštěv (rodičů).

V objektu č.p.131 byl po přestěhování prádelny v roce 2004 vytvořen prostor, ve kterém vznikla keramická dílna a přemístila se sem i košíkářská dílna.

Osobnosti

První ředitelkou ÚSP Maxov byla paní Šulcová, kterou ještě v roce 1963 vystřídal pan Kubek. V letech 1966 až 1981 vedl ústav pan Truhlář a poté až do roku 1990 paní Kaplanová.

Od roku 1990 do roku 2004 vedla ústav paní JUDr. Jarmila Petrovičová. Zásluhou její i jejího týmu došlo k rekonstrukci většiny objektů ústavu a zlepšení životních podmínek našich obyvatel. Důležitější však byla změna v možnostech a právech obyvatel od pečovatelsko ošetřovatelského přístupu zaměstnanců k důstojným a partnerským přístupům v oblasti rozvoje samostatnosti, soběstačnosti a nezávislosti.

V roce 2004 byl vedením ústavu pověřen pan Ing. Stanislav Petrovič, který dále pokračuje v realizace myšlenek a plánů Koncepce poskytování služeb obyvatelům domácností Ústavu sociální péče Horní Maxov.

Domov Maxov dnes
Od 1.6. 2007 používáme nový název organizace - Domov Maxov, který reálně označuje prostor, který se snažíme vytvořit obyvatelům, kterým poskytujeme sociální služby.

V současné době v Domově Maxov žije celoročně 62 obyvatel, dospělých mužů s mentálním handicapem v pěti domácnostech a v chráněném bydlení. Poskytování sociálních, provozních a zdravotních služeb zabezpečuje 75 zaměstnanců.

Domácnost je soukromý prostor obyvatel, kteří v ní žijí. Prostřednictvím asistentů, pomocníků, dobrovolníků zajišťuje obyvatelům naplnění základních potřeb, základních práv, podporu a seberealizaci. Je místem, kde obyvatel nachází zázemí, přijetí a blízké lidské vazby.

 

Připravované sociální projekty
Provozem terapeutických dílen vzniká řada výrobků, které plánujeme prodávat v obchůdku, pro který je potřeba vybudovat či zrekonstruovat stávající objekt garáže. Obchůdek by zároveň sloužil jako kavárna s možností občerstvení či internetu pro obyvatele domácností i návštěvníky Maxova, současně s nabídkou pracovních míst pro obyvatele Domova.

Naším cílem je vytvořit domácnosti koedukovaného typu pro 46-56 lidí s mentálním postižením, otevřené pro přijetí všech zájemců, kteří se rozhodnou námi nabízené služby přijmout a využívat.

Jako nejvhodnější místo pro pracovní, volnočasové a terapeutické aktivity se nám jeví zřízení farmy s chovem hospodářských zvířat a ekologickým způsobem pěstování zeleniny. Bude se jednat o rehabilitačně pracovní a sociální centrum pro obyvatele ústavu i obce a návštěvníky hor. Tzv.přátelská farma bude nabízet zimní zahradu, bylinnou zahradu, ovocný sad, lesní školku, hipoterapii, chov koně, ovcí, koz a domácích zvířat.

Domov Maxov 2016